24.10.2000
Vážení a milí! V euforii z nenadálé popularity, která Bedřicha postihla, jsem vám všem slíbil dva nové příběhy najednou. Nicméně euforie pomalu odeznívá a pokračuje všední život, jehož kořením doufám tyto stránky pro vás jsou. Takže jsem usoudil, že tak jako každý účinný lék, i Bedřich se musí podávat po kapkách. Na SuperAgentův dramatický souboj s vraždícím maniakem v ulicích New Yorku si tudíž pár dní počkáte.
Aktuální příběh "SuperAgent Bedřich a telefonní budka" je ovšem zvlášť cenný. Je totiž takovou exkurzí do prvopočátku Bedřichových dobrodružství. Tento příběh byl totiž prvním, který jsem kdysi objevil na stránkách neznámého a dnes již zapomenutého pornografického plátku.
Věřím, že vás nepřekonatelný Bedřich svou rafinovaností opět dostane.

21.10.2000
Tak je to tady. Věhlas SuperAgenta Bedřicha počíná se hvězd dotýkat. Sám veliký internetový guru Miloš Čermák se o našem webu zmiňuje na straně 78 v dvaačtyřicátém čísle Reflexu. Je jasné, že nejen Bedřich, ale i já jsme z této nenadálé popularity dost odvařený. 
Vždycky jsem tvrdil, že dostat se do novin není žádnej problém (taky jsem se tam poslední dobou párkrát mihl...). Ovšem to, co se děje teď po posledním vydání Reflexu, se dá přirovnat snad jen k honbě paparazziů na Lady Dianu. 
Na maily žadonící o Bedřichův autogram či snad nějakou drobnost, předmět jeho denní potřeby jsem si již zvykl.
S tím, že si mne sousedka fotí z okna, když se večer převlékám  v pokoji do pyžama jsem se také vyrovnal.
Narůstající zájem o členství v Bedřichově Fanklubu a tím hrozící zánik těchto stránek (viz můj slib níže na této straně) jsem šalamounsky vyřešil tak, že jsem číslo pět přeskočil a dalším fandům přiřadil šestku, sedmičku atd.
Včera si mě ale kdosi neznámý fotil v hospodě, vzhledem k množství zkonzumovaného pitiva jsem se bohužel nemohl bránit a to už mi přijde trochu podlé.
A dnes? Usedám k počítači s velice zvláštním pocitem jakési odpovědnosti vůči všem pravidelným i náhodným čtenářům těchto řádků. Tento pocit byl dosud pro mě nezámý. Vyrovnat se s ním nedá ale jinak než opětovnou aktualizací. No co se dá dělat... 
A pointa? Již v úterý 24.10. tady budete mít za věrnost a přízeň ne jeden, ale hned dva Bedřichovy příběhy najednou!!!

18.10.2000
Co se do novin nedostalo aneb Hruškovo tajemství prozrazeno!!!
Praha (dk) - Spolupracovníkům SuperAgenta Bedřicha zabývajícím se sportovní problematikou se včera podařilo odhalit pozoruhodnou skutečnost. 
V den, kdy Český svaz cyklistiky vyřkl ortel nad silničářem Janem Hruškou, historicky prvním Čechem, který kdy zvítězil v etapě slavného závodu Giro d´Italia, se nám podařilo zjistit, že se obvinění našeho reprezentanta nezakládá na pravdě.
Ze zprávy dopingového komisaře, kterou mají naši spolupracovníci k dispozici totiž jasně vyplývá, že vzorek krve, který byl prověřován a díky kterému Hruška přišel o start v olympijské časovce jednotlivců, neobsahoval zakázanou látku nandrolon, nýbrž zcela neškodný a povolený Pitralon.
Hruškovi nebylo nic platné, že před antidopingovou komisí použití Pitralonu přiznal. Neoblomné komisaře neobměkčil ani jeho usedavý pláč. Ačkoli nešťastný Hruška prakticky neustále lomil rukama a vzlykal: "Říznul jsem se při holení, říznul jsem se při holení!", dostal šest měsíců natvrdo.
Podle posledních kuloárových zpráv se osobním sponzorem naší silničářské naděje na příští sezonu stala firma Old Spice.

15.10.2000
U nás ve Firmě jsme prazvláštní grupa. Zřejmě jsme se hledali, až jsme se našli. Ne, že bychom společně prováděli nějaké lumpárny. Jde spíš o to, že jsme se všichni narodili právě v těchto dnech.
Začal jsme to já (22.9.), pokračoval kolega Jiří (28.9.), nenechala se zahanbit ani Soňa (2.10.) těsně následovaná dvojicí kolegů Patrik (8.10.) a Pavel (9.10.). Trochu se nám odrodily jen Jana a Jitka (14. a 15.11.) společně s uklizečkou Kačenkou (12.11.).
A právě v této době, kdy se chlebíčky a zákusky téměř staly běžnou součástí naší pracovní doby nás napadlo že by nebylo zase tak od věci ustanovit v rámci Firmy takzvaný "slavící tým" (jehož členy bychom se samozřejmě stali my). Máme přece tým na úsporu nákladů, máme tým připravující nové produkty, máme tým snad i na optimalizaci délky toaletního papíu potřebného k vytření, jen ten slavící nám chybí. 
Úkolem takového slavícího týmu by bylo přesně zmonitorovat výročí všech zaměstnanců, v určený den oslavence navštívit, upřímně mu poblahopřát a pak to za něj pořádně na pracovišti oslavit. Náklady na občerstvení by hradila Firma, oslavenec sám by ušetřil a navíc se mohl nerušeně věnovat své práci. 
Investice Firmy do slavícího týmu se jí mnohonásobně vrátí. Slavící tým zvýší produktivitu práce. Členové slavícího týmu se rázem stanou ve Firmě ohromně oblíbení (všichni veselí tlouštíci jsou přece populární). Každý zaměstnanec zatouží stát se členem slavícího týmu. A mnoha z nich se to také splní, slavící tým se totiž nepochybně stane zároveň nejrizikovější pracovní pozicí ve Firmě, počtem infarktů vysoce nad průměrem.
Že je tahle teorie trochu připitomělá? Jen přivřete oči a zkuste si to představit... 

12.10.2000
Vážení příznivci nepřekonatelného SuperAgenta Bedřicha. Stejně kritická technická chyba, která v uplynulých dnech pronásleduje největší český webový zpravodajský server iDNES se bohužel nevyhnula ani stránkám Bedřichovým.
Podle kuloárových zpráv z iDNESu je všem jejich pracovníkům z těch zpráv už na blití a nejinak je na tom i autor těchto, Velkému Bedřichovi zasvěcených řádků. Takže místo toho, aby pilně připravoval na příští týden nový komiks a pravidelně aktualizoval Kokodeník, spíše pravidelně - a doslova tváří v tvář - aktualizuje obsah vlastní záchodové mísy.
Doufejme tedy, že omluvíte tuto dočasnou indispozici a o to více se budete těšit na příští týden, kdy se tyto stránky objeví v nové grafické podobě. 

08.10.2000
O víkendu jsem provedl několik příšerných věcí. Není nálada něco psát.

06.10.2000
S Fanklubem mi to poněkud přerůstá přes hlavu. K dnešnímu dni již 4(!) členové. Poměr ČR vs. Amerika 2:2! Pátý člen definitivně pohřbí tyto stánky. Někomu se možná uleví...

05.10.2000
Televize je mocné médium. Ačkoli ji téměř vůbec nesleduju (pravidelnou výjimkou bývá fotbal a hokej a také večerní zpravodajství), přesto mne v posledním týdnu dvakrát dostala.
Poprvé samozřejmě před týdnem v úterý, kdy antiglobalizátoři v Praze metali kolem sebe dlažbu. Po celodenním on-line přenosu na iDNES a na EkoListu (POZOR! Toto je vynucená reklama!!!), který jsem neustále sledoval při práci (ten den to bylo spíš zaměstnání) jsem dorazil domů hladový po dalších informacích.
Jako správná chudá internetová myš jsem zapnul internet přesně s úderem 19. hodiny. Naladil jsem zpravodajství Radiožurnálu. A dotáhl z půdy a vzal tak na milost televizi, kterou jsem před několika měsíci z pokoje vytěsnil. Je to 20 let stará Colorka, na které lítají barvy, objemná a dost těžká. Docela se pronesla, moje záda protestovala, ale co bych pro pár skákajících obrázků neudělal.
Kolem půlnoci jsem všechno povypínal a usnul neklidným spánkem informovaných...
Druhý den po demonstracích ani stopa (ehm, obrazně řečeno, že?), demonstranti se rozlezli do svých nor, takže šup zpátky s bednou na půdu. To jsem ještě netušil, že...
...že volby v Srbsku vezmou takovýhle konec. Sedím u počítače a na zemi v rohu pokoje opět bliká neklidné světlo televizní obrazovky.
Televize je silné médium. Díky němu sílí teď i mé bicepsy.

03.10.2000
Neuvěřitelné se stává skutkem. Fanklub SuperAgenta Bedřicha má druhého člena.
Ačkoli jsem slíbil, že neprozradím identitu členů, nedá mi to, abych neudělal alespoň částečnou výjimku. Dalším členem se totiž stal člověk, který aktuálně pobývá ve Státech za Velkou Louží. Dnešním dnem se tedy Bedřich stal webem doslova MEZINÁRODNÍM!!!
K této příležitosti jsme si dovolil složit krátkou básničku abych motivoval i své další pravidelné čtenáře ke vstupu do Fanklubu:

Až vás bude pět,
zruším tenhle web!

Nazdar!

01.10.2000
Dostala se mi do ruky zajímavá tiskovina. Jmenuje se B-expres, je z roku 1982 a je "informačním bulletinem pro potřeby tisku, rozhlasu a televize" vydávaným Generálním ředitelstvím Bavlnářského průmyslu v Hradci Králové.
Zajímavých článků o tom, jak se daří naplňovat ekonomický program strany či jakých úspěchů dosáhly naše Brigády socialistické práce je v něm víc než dost. Jeden kratičký mne však obzvlástě zaujal:
Jmenuje se "Čest a sláva nejlepším z nás". Cituji: "Jako seřizovač textilních strojů pracuje v továrně od roku 1955 soudruh Josef Bittner, který plní svědomitě své povinnosti, je pečlivým a zodpovědným pracovníkem. V socialistické soutěži seřizovačů se pravidelně umisťuje na předních místech a jeho úsek na stavech ES 225 patří mezi nejlepší. Je členem BSP a v kolektivu je velmi oblíben pro svoji mírnou, přátelskou povahu. Aktivně se zúčastňuje všech akcí, které tato BSP pořádá. Soudruch Bittner je členem KSČ, ČSPO, ČMS a dlouholetým členem ZV ROH. Vykonává funkci předsedy výrobně masové komise. Komise pod jeho vedením pracuje dobře, řeší všechny problémy, které do její kompetence spadají, v termínu a ke spokojenosti vedení závodu, ROH i pracujících."
A teď považte, kolik otázek dokáže takový odstaveček vyvolat dnes:

   1. Pamatujete ještě, co znamenají všechny ty ďábelské zkratky, které se v textu objevují?
   2. Podle jakých kritérií se asi mohla hodnotit soutež seřizovačů? Podle toho, kolik toho který seřizovač seřídil? A nebyl tedy seřizovač nešikovný, který musel pořád seřizovat, poněvadž neměl nikdy pořádně seřízeno, seřizovačem lepším než ten, který moc neseřizoval, protože měl seřízeno dobře?
   3. Jaká mohla být proboha náplň práce "vyrobně masové komise"? Vždyť se přece jedná o textilku a ne o jatka!
   4. Napadá vás ještě něco dalšího?

Doufám, že se mi zítra v práci podaří vyřešit všechny problémy, které spadají do mé kompetence ke spokojenosti mého chlebodárce, amerického kapitalisty...

27.09.2000
Mám nápad na nové Bedřichovo dobrodružství. Bude tak trochu o sexu. A bude obsahovat i jednu věc, která je všem Bedřichovým komiksům společná. Kdo mi jako první napíše, o jakou věc se jedná, stane se za odměnu čestným členem Bedřichova Fanklubu. (nějak ty členy nahrabat musím, ne?)

26.09.2000
Sliboval jsem rubriku "Koho by nesral..." No jo, když on mě teď zrovna nikdo moc nesere... Tak snad příště.

24.09.2000
Bývalá Kočandrlova Bárbýna Ilonka Csáková se nám zapojila do kampaně pořádané organizací IFPI nazvané Kopírování zabíjí hudbu. Csáková brojí proti nelegálnímu kopírování a volnému šíření hudebních nahrávek na internetu, jinak řečeno - bojí se, aby nepřišla o zbyteček své "slávy" a tedy i penízek, kterých zřejmě poté, co jí Mocný Vladimír, její partner a manažer dal košem, nebude nazbyt.
Tuhle hrozbu ovšem nemá odvrátit jen její angažovanost ve zmíněné kampani (již sama její účast v projektu vyvolává lehký úsměv uvážíme-li, že si Ilonka sama nikdy nenapsala ani notu a nejvíc se proslavila "přebásněnou" Madonninou La Isla Bonita), ale také aktuálně vydávané album Tyrkys.
Stačí si poslechnout ukázku z tohoto alba (opravdu jenom ukázku - kvůli autorským právům přece...) a je jasné, že se Ilonka nemá čeho bát. Děti, které si její nahrávku koupí, rádi zaplatí za cédéčko skoro pět stovek. Těžko si Csákovou totiž stáhnou z Napsteru - jestli totiž vůbec vědí, co to je. Pokud vím, Zoombie (a nebo Holki?) v Esu o něm nic neříkaly.
Jinak ale nehodlám nikomu sahat do svědomí, tím méně Iloně Csákové. Jistě sama dobře ví, jakou spoušť "její" tvorba zanechává v mozečcích hudbychtivých nezletilců. A hlavně věřím, že si každý jednou sežere co si navařil.

21.09.2000
Pracovní porada v Pardubicích mne v den, kdy každý slušný člověk nechá auto na pokoji (kdy jindy v roce než ve Světový den bez automobilů, že?) poněkud zahanbovala. Bylo jisté, že nepoužít služební Felicie je nemožné a mé svědomí se začalo černat ještě před ranním rozbřeskem. Ale ouvej.
Vozidlo nebylo po ránu k dispozici. Na poslední chvíli se mi podařilo přemluvit šéfa, aby se pro mne zastavil. Autem, samozřejmě. Přece jen jsem ale neřídil... Malé plus pro mně.
Porada skončila ve 12 hodin a proběhla celkem poklidně, což jsem vzhledem k našim obchodním výsledkům moc nepředpokládal. Čekala mne zpáteční cesta prostředky hromadné dopravy - šéf měl cestu ještě někam jinam. Netušil jsem, jaké hrůzy se dočkám.
Už jen to počasí. Z nebe se táhly provazce deště, pardubické Náměstí Republiky bylo pokryto hlubokými kalužemi. Než jsem s kolegou Zdeňkem, který mne slíbil hodit do Hradce na vlak došel k autu byli jsme mokří až na zadnicích. O chvíli později jsme se kosmickou rychlostí 60 km/h šinuli na Hradec. Zdeněk je přece jen důstojný pán v letech, takže většinou se nikam moc nežene.
Na hlavním nádraží jsem v 13,30 nasedl do expresu HK - Jičín a v poklidu posnídal jednu bagetu se šunkou a poobědval druhou. Klid mě postupně přecházel poté, co vlak začal zastavovat ve vesnicích, jejichž jména jsem nikdy neslyšel a neměl ani tušení o jejich existenci. Ve třech z nich čekal na zpožděné vlaky protijedoucí. Do Jičína jsem dorazil v 15,30.
Cesta o délce 75 km (jenže tím vlakem jsme museli najet minimálně 120) mi trvala 3 a půl hodiny. Zcela vážně a beze studu jsem zatoužil po osvědčené služební Felicii. Kdy taky jindy než ve Světový den bez automobilů, že?

20.09.2000
Večeře s rodiči v útulné restauraci je vždycky k něčemu dobrá. Kdyby nic jiného, alespoň se člověk dobře nají. Anebo se napere jako to prase, což byl můj dnešní případ.
Zároveň je ale tento akt, zvláště po perném pracovním dni plném stresu a bolesti namožených lýtek ideální k tomu, aby si člověk uvědomil, že ten pravý čas, kdy má radost ze společné večeře s rodiči, ještě nenastal.
Ještě si nejsme tak vzácní, stále ještě jsou pro nás ta pouta každodenního večerního setkávání, konkurence u dveří ledničky či u vany naplněné teplou vodou příliš silná na to, abychom si dokázali v klidu a bez starostí posedět, bez nervozity poklábosit o problémech druhých a nikoli svých, užít si společnou přítomnost u jednoho stolu.
A po návratu domů se s plným břichem  zachumlat do peřiny, spokojeně si upšouknout, natěšení na to, až se nacpeme příště.

19.09.2000
Chystám rozsáhlou změnu Bedřichova webu. Měl by být mnohem více interaktivní, hlavně stále více věřím tomu, že v pravidelnosti je cesta k úspěchu. Slavnostně tedy prohlašuju, že:

1. každý den bude aktuální Bedřichův Kokodeník
2. každy týden v pondělí přibyde do Koutku aktuální Bedřichova říkanka
    a každé úterý vyjde nová rubrika "Koho by nesral..."
3. každý měsíc bude nový Bedřichův komiks

Tolik mé dobré úmysly.
A nakonec tip na jednu opravdu povedenou stránku: http://www.geocities.com/RodeoDrive/5183/wc.html

18.09.2000
Pořád jenom jeden člen... Pomalu podléhám depresi. Ještěže je 30. září "Dnem železnice" a my všichni můžeme využít zajímavých slev.
Pomalu si taky říkám, že bych mohl prozradit, že od příštího týdne zde bude vycházet nová rubrika s názvem "KOHO BY NESRAL..."

17.09.2000
Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale Fanklub SuperAgenta Bedřicha má stále ještě pouze jednoho člena. A potom že "Ano, ano, ano, miluju Bedřicha!" Kde jste, vy vomajdové???

05.09.2000
Docela by mě zajímalo, co si o tomhle webu myslíte:

02.09.2000
Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale Fanklub SuperAgenta Bedřicha má již svého prvního člena. Jestli čte tyto stránky, jistě ví, že je řeč právě o něm.
Je třeba poznamenat, že jména členů Fanklubu nebudou nikde oficiálně zveřejněna.Vaše případné členství ve Fanklubu bude zahaleno stejnou rouškou tajemství jako Bedřich sám... Připravuji ovšem pro všechny členy tzv. Výsostné znaky Fanklubu SuperAgenta Bedřicha, takže je možné, že budete sedět na stoličce ve svém oblíbeném baru a soused vedle Vás bude mít... ale to se nechte překvapit!

> FANKLUB SUPERAGENTA BEDŘICHA

Členství

Členem Fanklubu SuperAgenta Bedřicha se může stát každý pravověrný fanoušek našeho hrdiny.
Není k tomu třeba nic víc než zaslat mail webmasterovi s uvedením připomínek k tomuto webu. Čím více kritiky, čím více připomínek a návrhů na zlepšení, tím lépe. Na druhou stranu to ovšem nepřežeňte, jedinou schvalovací pravomoc Vašeho členství ve Fanklubu SuperAgenta Bedřicha mám totiž JÁ!

Trička

Slibuji, že se na nich v nejbližší době začne pracovat. Jakmile bude k dispozici jejich design, vystavím ho tady (a vaše objednávky se jen pohrnou...).

(c) 2000 Produced and designed by Dave Kokot