Klíčový pojem hermetismu a celého okultismu vůbec. Vyjadřuje totiž v běžných podmínkách vnímatelného světa
nevnímatelnou substanci, která je skrytou dymenzí jsoucna. Svět fyzických věcí a jevů, v němž člověk žije,
a který vnímá, je jeho odrazem. Někteří okultisté pojem astrál příliš úzce ztotožňují jen s astrálním tělem
člověka. V astrálu se preformuje, uchovává, ale také odráží veškeré psychofyzické dění vnímatelného životního
prostředí. V indické teosofii je astrál nazýván Káma-lóka a je chápán také úzce především jako svět vášní a
přání. Staří Egypťané znali rovněž astrál, ale používali hlavně pojmu Ka pro označení astrálního těla člověka:
věčný život si představovali jako život tohoto Ka v astrálním světě. Kabalisté nazývají astrální svět Nefeš.
Paracelsus jej nazýval " evestrum ". Astrál je dynamickým či energetickým zdrojem veškerých forem života a je
tak univerzálním zdrojem či rezervoárem veškeré tvořiosti, která se projevuje ve vnímatelném světě duchovními
a fyzickými výtvory. V tomto smyslu je také prostředníkem mezi světem idejí a světem fyzického bytí. Papus říká,
že astrál je vazbou mezi principem věcí a věcmi samými.
Astrál není prostorově lokalizovanou krajinou a není světem ležícím vně světa fyzického. Každá entita fyzického
bytí a psychického dění má svoji astrální dimenzi; vše psychofyzicky jsoucí má svouji astrální rovinu. Astrál
je tedy bezprostředně spojen s věcmi a jevy samými a je jejich běžnými smysly nevímatelnou stránkou. Astrál má
intermediální charakter : vše má svou genezi nejprve ve světě božských idejí (principů), které se jako negativ
promítají v rovině astrálu, kde dostávají zvláštní " astrální formu ", která se pak v našem vnímatelném světě
projeví jako forma fyzická. Život těchto fyzických resp. psychofyzických forem se pak promítá zpět do astrálu
a tvoří zde pověstnou " astrální kroniku života ", z níž zvláštním způsobem nadané osoby jsou s to " číst "
minulé i budoucí děje. Astrál je současně velkým rezervoárem života, v něm jsou jeho transcendentní kořeny, astál
život jako fyzický jev vydává i pohlcuje.
Podle Papuse je astrál zabydlen " fluidy ", tj. živoucími a inteligibilními proudy a útvary. Jsou to především tzv.
" duchové elementů " či " elementálové ", dále " elementárové ", jakési metapsychické vědomím nadané zbytky
zemřelých lidí, tzv. " larvy ", astrální útvary vznikající z výbuchu lidských afektů a vášní , " egrégory ", astrální
útvary kolektivních kultů a hnutí a další. Astrání svět si tedy nelze představovat jako ohraničenou a prostorově
vymezenou lokalitu, nýbrž jako nevnímatelnou dymenzi všeho jsoucího, která je fenomentálně diferencovaná jako náš
vnímatelný svět s nesčetným bohatstvím životních forem vzdušných, pozemských, i podmořských : bytují zde " stíny "
zemřelých lidí i uhynulých zvířat, ale i útvary psychických hnutí, afektů a idejí, sklonů, pudů ... .
S některými těmito formami navazují kontakt spiritisté, mágové, pracující na nižší úrovni magie a zejména psychorgie.
Tyto živoucí útvary-fluida se mohou zhušťovat i zřeďovat, mohou ulpívat na určitých předmětech a obývat určitá místa,
kde jim byl dán vznik silným vzplanutím afektů a trvalých emocí. Proto jsou astrálními silami nasycena místa, kde se
odehrávalo něco dramatického (místa vražd a sebevražd), kde bylo dlouho prožíváno něco emocinogenního (kláštery,kasárny,
obydlí lakomců, nevěstince, popraviště). Astrální síly jak zdůraznil již Paracelsus, přitahují místa, kde byla prolita
krev a sperma, neboť obě tyto lidské " šťávy " jsou jakýmsi fyzickým pojítkem s astrálem, jsou totiž nositeli života.
Některé astrální bytosti usilují o styk s člověkem, který pak může propadnout posedlosti, a signalizují svou přítomnost
hřmotem, klepotem, světelnými zjevy a jinak. Sukkobové a inkuby, upíři a vlkodlaci, všechny tyto zjevy děsivého okultistického
rromantismu mají svou reálnou astrální existenci. Velký znalec astrálu, francouzský hermetik S. de Guaita podal ve svém díle
klíč k černé magii podrobnou studii astrálních fenoménů, v nichž spatřoval " hrozný souboj " sil " světla " a " temna ".
Označil astrál jako " ohnivou vidlici v drápech Satanových " a sočasně jako " planoucí meč v rukou Cherubových ", nazývaje,
spolu s gnostiky astrál " všetvarým a proměnitelným působcem ", který je " sám Satan, když podléhá hromadným silám zla, brzo
opět světlo slávy vyvolených a mystické tělo Ducha svatého, je-li pohybován prozřetelnými silami ". Astrál jako mocný,
univerzální činitel je nazýván " astrální světlo ". Astrální tělo člověka, které zahrnuje jeho psychofizickou konstituci,
je prostředníkem mezi člověkem jako psychofizickou bytostí a astrálem. Přirozenou formu interakce tu představuje spánek a
sen, který je často odrazem astrálních komunikací a interakcí. Ale každdým svým aktem a afektem vytváří člověk v astrálu larvu,
k níž je poután a jíž se váže k jiným astrálním útvarům, které mají určitou afinitu k tomuto metafyzickému produktu člověka.
Další silně silně pojivou vazbu vytváří sexuální život člověka, a proto je sexuální magie výhradně operací v astrálu. Sen a sex
jsou nejpřirozenějšími vazbami člověka a astrálu, a jsou proto i prostředky řízeného styku člověka s astrálem. Vymísťování astrálního
těla se může dít různými metodami. Obecně platí, že " cvičení vědomého vymísťování astrálního těla je napodobováním procesu umírání "
(F. Bardon 1956). Anglický botanik R.Sheldrake (1984) vytvořil hypotézu tzv. " morfogenetického pole ", která předpokládala existenci
zvláštního kosmického činitele, fungujícího jako determinátor forem života (např. tvarů rostlin), ale také jako jakási univerzální paměť,
obshující a současně určující zkušenosti a chování lidských i zvířecích individuí, a dokonce i chemických substancí.
pozn.: Paracelsus (Theophrastus Philippus Bombastus von Hohenleim; 1493-1541)
Německý lékař švýcarského původu, který též o medicíně v Basileji přednášel a usiloval o nové formy léčení; přírodovědec, filosof a hermetik,
zejména alchymista. Jako lékař důsledně zaměřený na příčiny chorob, niikoli jen na potlačování jejich symptomů, používal četné sparygcké
přípravky jako léčiva. Člověka chápal v úzké souvislosti s přírodou a v rámci astrologických korenspondencí. Napsal četná lékařská pojednání,
ale i řadu traktátů o alchymii, magii a dalších hermetických naukách. Syntetický význam má jeho Astronomie magna oder die ganze Phylosophie
sagax der grossen und kleinen Welt (1536), v níž rozpracoval základní hermetickou tezi o analogii mikrokosmu (člověka) a makrokosmu (vesmíru)
- astronomií mínil v podstatě okultní kosmologii.
