West higland white terrier Timothy
Narodil se 26.10.1996
První den
Do naší rodiny přibyl 13.1.1997, když jsme si ho koupili od pana Adlera
z Unkovic. Bylo to zrovna pondělí , tak jsme si pro něho jeli až odpoledne
, když byli všichni doma. Celou cestu autem domů prospal , i přesto že
ho každý chtěl mít na klíně nebo ho aspoň hladit. Naše štěně rozhodně nebylo
z těch, co mají po převozu do nového domova stres , nebo dokonce odmítají
jíst. Rohlík namočený v mléce za hlasitého mlaskání snědl a pokud jsme
ho nechali, procházel se po bytě.
V prvních týdnech to s udržováním jeho čistoty nebylo moc slavné. Naučil
se sice částečně chodit na noviny, ale přesto jsme museli přece jen uklízet
loužičku , nebo dokonce i co horšího. Časem se přece jen naučil odbývat
si všechny tyto pro nás nepříjemné věci venku. Ale tím naše starost nekončila,
protože bydlíme na sidlišti. Museli jsme si koupit lopatku a sáček a vše
pečlivě po svém pejskovi sbírat.
Co umí
Mezitím, než se naučil neznečišťovat náš byt a buď si štěknout
nebo počkat na další venčení, začali jsme s učením prvních povelů. Nejdříve
se naučil "sedni" a "dej pac". S povely "čekej" , "ke mně " a "lehni"
to bylo už těší (povel "ke mně" mu ještě teď dělá potíže).
Co kouše
Dalším žhavým problémem bylo to, že Timy okousal, co mu zrovna padlo do
oka nebo spíše do tlamy. Tak se potom nikdo směl divit, že když si ráno
dobře neschoval pantofle, našel je večer okousané na velikost o číslo
menší. Ale i to se naštěstí odnaučil.
Kamarádi
Na procházkách si brzy Timy našel mnoho kamarádů , jak mezi psy tak i mezi
lidmi. Mezi jeho největší kamarády patří fenka beagla, Dora , která je
o něco málo starší než Timy. S Dorou se vždy rád proběhne a popere.
Kam s ním na dovolenou
S blížícím se létem jsme začali přemýšlet, kam ho dáme až pojedeme na dovolenou.
Postupem času se všichni shodli na tom, že bez psa na dovolenou rozhodně
nepojedeme. Tak jsme začali shánět místo, kde by nás ubytovali i s pejskem.
Nakonec jsme vybrali hotel Leopold v Račíně, u kterého psali v katalogu
že zde rádi uvítají hodné a tiché pejsky. Přestože náš Timy není
zrovna nejhodnější a tichý není zaručeně , proběhla naše dovolená
celkem hladce.
Co jí
Když se mě někdo ptá co jí náš pes, můžu mu klidně odpovědět, že
není zmlsaný, protože ráno jí vločky s tvarohem nebo mlékem (někdy
i s nastrouhaným jablkem), odpoledne dostává rizoto (na které se
velmi těší) a večer má granule. Za odměnu má rád kousek tvrdého chleba
nebo piškotu. Největší radost má, když na něho zbyde kůže z ryby
, chrupavky z kuřete nebo dostane na vylízání plechovku od sardinek.
Protože jsme ho naučili , že nesmí do obývacího pokoje, kde jíme, lehává
vždy na prahu a dívá se na nás (ale nikdy nežebrá o jídlo).
Spaní
V noci spí ve svém pelíšku a ani přes den nesmí na cizí postel ani
jiný nábytek. Jen jediné křeslo vedle svého pelíšku si uchránil a
na něm si někdy zdřímne , ale má povinnost sem pustit kohokoliv jiného.
Operace
Na hlavě se mu udělela boule asi velikosti hrachu, která zpočátku vypadala nevině, ale když si ji už po několikáté rozškrábl, buď sám nebo při hře s jinými psy, rozhodli jsme se, že zajdeme k veterinářce. Když jsme k ní v sobotu dopoledne přišli, řekla, že mu to samo nezmizí, a proto se to musí vyoperovat, z čehož pro Tima vyplynula asi nejhorší skutečnost z celé operace a to, že nesměl do neděle do večera, kdy měla začít operace, jíst. Uhlídat ho, aby nikde nic nesnědl a nás, abychom mu nic nedali, bylo těžké (to druhé asi těžší). Ještě při sobotní návštěvě paní veterinářka Timovi okolí boule vyholila strojkem a nám zbylo jen čekat na nedělní večer. Toto čekání bylo díky Timově hladovce velmi dlouhé, přesto jsme se dočkali. Když ho taťka po necelé hodině přinesl domů byl ještě v narkóze a od rodičů vím, že okolo půlnoci něco pojedl a zase usnul. Když jsem ho ráno viděl, bylo mi ho líto, chodil po bytě jako hromádka neštěstí a divil se, proč má hlavu tak zavázanou, že nemůže hýbat ušima - to mu asi vadilo, protože jindy této možnosti hojně využívá a stříhá ušima v jednom kuse. Když jsme mu obvaz ve středu sundali, měl už zase tu správnou náladu, za týden mu paní veterinářka vytáhla stehy a za dalších pár týdnů už skoro nebylo poznat, že byl na operaci.
Srny
Jsou pro nás velkým problémem, protože na určitých místech v lese za nimi Tim utíká. Vždycky se sice vrátí, ale někdy až za dvě hodiny, proto bych byl rád, kdyby mně někdo mohl poradit co s tím.
Pokračování
Tato stránka byla již
-krát navštívena.
jan.svancara@usa.net
This page hosted by
Get your own Free Home Page