sb 298, 2.8.1998

Vážení a milí předplatitelé!

Rád bych Vám poděkoval za vlídné přijetí prvního pokusného čísla sb. Distribuce byla příjemná: nepršelo, asfalt byl hladký, mé pěkné německé kolo zn. Steiger svištělo jako o závod, u pana Čiháka je ideálně přístupná schránka, Hradílkovi a pan Dostál si výtisk převzali osobně; Hradílkovi při mém příjezdu dokonce zrovna vyhlíželi z okna, takže živý obraz “dychtiví čtenáři očekávají svého dealera” byl přímo pohlednicový. Panu Štikovi jsem předal sb též osobně, avšak v zaměstnání, neboť nevím, kde bydlí. Objevily se též návrhy na vylepšení sb: viz listárnu; pan Hradílek připravil velmi pěkné logo, které zřejmě po drobných úpravách nahradí stávající nástřel z mé dílny. Nejdůležitější je, že se mi sešly příspěvky od 80 % předplatitelů! Předpokládám, že periodicita sb se bude i nadále řídit množstvím vytěžených surovin. –JM-

-MVH-

Z ROZHLEDNY

AMIGA není počítač, ale životní názor.

Neznám člověka který by nenadával na Windows (OS PC). Neznám amigistu který by nadával na Workbench (OS Amiga).

Malý článek o AMIZE II

Dnes jsem vlastníkem AMIGY 1200 a rozhodně s ní nemám problémy. (reakce na článek v sb1.)

LISTÁRNA

Vážená redakce, děkuji za první výtisk sb. Mé názory, připomínky:

1. Je skvělé, že sb vyšel tak rychle, vlilo mi to novou energii do křečových žil, rád se zapojím (v nejbližší době chystám kupř. recenzi na Kocábinku).

2. Navrhuji přejít na oboustranný tisk, protože

- efektivněji se využije listu papíru

- čtení mi vydrží aspoň na cestu od schránky do bytu

- bude víc místa na příspěvky, včetně těch mých.

3. Navrhuji přejít na pevnější papír, tenhle se mi v tašce hned zmuchlal

4. Za účelem podpory bodů 2. a 3. (tj. podpora kopírování a kvalitnějšího papíru) hodlám poskytnout vydavateli sb menší finanční obnos - dar (řádově 200 Kč);

5. Když už jsem u těch technických záležitostí, možná by to chtělo na konci druhé strany dát 1-2 graficky oddělené řádky jako tiráž. Ta by mohla obsahovat kontakt, jméno šéfredaktora (např. Daniela takhle nevěděla, kdo mi to vůbec posílá), případně také zaměření časopisu, jména sponzorů, atd. Nevím jak vy, já čtu tiráž vždy velmi pečlivě, bez ní by zůstal každý časopis v mých očích jen cárem papíru. –MČ-

sb: Většinu připomínek jsem v tomto čísle využil, snad kromě kvalitnějšího papíru. Vzhledem k úžasnému zájmu přispěvatelů jsem stál před volbou: buď v zájmu zhuštění textu zmenšit font (což by však znamenalo písmo na samé hraně čitelnosti), nebo články rozdělit do více čísel; nakonec podle hesla “radši jednou, ale pořádně” jsem udělal tento velký sb. Dále můžu doporučit jen rychlejší chůzi od schránky a případné několikanásobné čtení sb. Po dohodě bude nabízený sponzorský příspěvek zřejmě základem pro nadaci pro vydávání sebraných spisů DJ, neboť současná situace, kdy vydávání 100 % financují Hradílkovi, je neúnosná.

Děkuji panu J. Míkovcovi za propagaci technologie AMIGA v sb1. -mvh-

sb: Rádo se stalo!

Osobní distribuce sb panem Míkovcem je výborný nápad! Nemohl by sb vycházet častěji? Samantha F.

sb: Bohužel periodicita závisí zcela na počtu došlých příspěvků. Redakce však poskytuje vybraným předplatitelům na žádost odborné konzultace k bližšímu vysvětlení problémů nadhozených v sb.

TŘI ZÁSILKOVÉ SLUŽBY

1. WALES má rozhodně největší nabídku (asi 780 titulů), ve které jsou věci staré několik let, jaké jinde nenajdete. Nevýhodou je, že neposkytuje slevy ani na velmi staré knihy, jak to dělají jinde. Také účtují vysoké poštovné. 2. POLARIS nabízí sice méně titulů, zato výrazné slevy, často až 50 %. Poštovné činí 20 až 10 K, podle celkové ceny objednaných knih. 3. LASER sice nemá nejširší nabídku, zato poskytuje zajímavé slevy, a to i na úplně nové tituly. Poštovné neúčtuje žádné a knihy neposílá na dobírku, ale balík vám přijde až do bytu. Složenka na úhradu knih je uvnitř zásilky a je pouze na vašem svědomí, zda ji zaplatíte nebo ne. PS: Já zatím vždy poctivě zaplatil a zatím se mi to vyplatilo. –DJ-

sb: Historicky první článek DJ do sb končí mravním ponaučením. U tohoto autora by to však nemělo nikoho překvapit. Blíže k tomuto tématu viz následující recenzi MČ.

Česká pojišťovna presents ...

Jiří Dostál: "Autopsie (aneb Vzrušující příběhy ze světa lidí)". Sebrané spisy Jiřího Dostála, Svazek II. Vydalo nakladatelství Almužna, Karlovy Vary, 1998.

Ve své recenzi na první díl Sebraných Spisů Jiřího Dostála (Karlovarské noviny, 13.listopadu 1996) jsem editorům Sebraných spisů popřál šťastnou ruku a dostatek elánu do dalších dílů. Mé přání bylo oslyšeno. Pod pulty knihkupectví a do našich knihoven letos zamířil druhý díl Sebraných spisů, obsahující reedici Dostálovy sbírky povídek z roku 1992 s názvem Autopsie. Dvouletá přestávka mezi prvním a druhým dílem SSJD se někomu může zdát dlouhá. Na druhé straně, pokud budou vydavatelé udržovat tytéž rozestupy mezi jednotlivými díly i nadále, můžeme se těšit, že i v příštím tisíciletí budeme zásobováni novými pokračováními Sebraných Spisů.

Můj bezprostřední dojem z prolistování reedice Autopsie byl skvělý. Četl jsem si ji za chůze a neubránil jsem se záchvatům smíchu, které neušly kolemjdoucím. Jednotlivé "bajky" spíše připomínají anekdoty, takže díky mému nikoli vzácnému daru vtipy okamžitě zapomínat (viz i v češtině dostupná kniha S. Freuda o vtipu) se mi zdálo, jako bych příběhy Timura & comp. četl poprvé. Četba to byla zábavná, lehká, rychlá. V tom je hlavní síla a současně i slabina Dostálovy Autopsie. Většina známých, kterým jsem ji půjčil, prolistovala Autopsii na zastávce autobusu nebo během jedné jízdy v metru a vrátila mi ji se slovy, že to byla "docela sranda". Tečka. Přitom Autopsie obstojí i při podrobnějším čtení: autorovy věty jsou stručné, pečlivě soustružené, žádná slovní vata. Obzvlášť si pošušňávám na tom, jak autor dokáže v několika následujících popisných větách citlivě střídat různé stupně hovorovosti (např. igelitové pytlíky - igeliťáky na str. 6-7, řitní otvor - prdel na str. 11) a jak se jeho humor plynule mění mezi jemností a černým sargasmem. Za zcela převratný považuji autorův nápad používat odkazové formulace dosud známé spíše z právních předpisů (viz povídka "Zahradník", kde autor na str. 15 říká, že Ctibor "[d]opadl úplně stejně jako houbař Otmar"). Když si představím formulaci typu "a další osud hrdiny se podobal osudu Babičky B. Němcové, nebo spíše osudu Kapitána Fracasse", je mi jasné, že jde o postup budoucnosti, který zachrání naše lesy a spisovatelům i čtenářům ušetří spoustu času.

Vydavatelé Sebraných spisů opět odvedli kvalitní práci. Jsem rád, že udrželi grafickou úpravu zvolenou v prvním díle. Na druhé straně oceňuji také to, že obálka je díky použití původní Dostálovy ilustrace "stylovější" než u prvního dílu SSJD. Popisek na zadní straně obálky je přesně takový, jaký bych očekával v kritickém vydání. Také Dostálovým ilustracím v textu zmenšení prospělo, vypadají ještě komplikovaněji než v původním vydání. Má jediná vážnější výhrada směřuje k obálce: jako bibliofilovi by se mi líbily desky se hřbetem, na kterém by bylo napsáno aspoň číslo svazku. Ale především bych si připlatil za trochu tvrdší desky. Tyto se zmuchlaly hned po prvním přečtení. Vím, že jde o finanční problém; řešením by možná bylo přizvat nějakou velkou pojišťovnu jako sponzora dotisku autopsie. Při podrobnějším přečtení je totiž jasné, že jednotlivé příběhy popisují pouze různé typy pojistných událostí a že ponaučení by bez větší úpravy mohla sloužit jako dodatek k pojistným smlouvám. Z tvrdých sponzorských peněz by jistě bylo možné zabalit celé Sebrané spisy do pěkně tvrdé obálky.

Ještě Jedna Drobná Výhrada Směrem K Jazykovému Editorovi: doporučuji vymýtit nečeské používání velkých písmen ve nadpisech (Vzrušující Příběhy Ze Světa Lidí, Sebrané Spisy Jiřího Dostála).

Na závěr bych chtěl vydavatelům SSJD pogratulovat, že je nadšení nepřešlo. Nechci předbíhat, ale vzhledem k dalším novým aktivitám (zejména obnovené vydávání SB), to vypadá, že lidé okolo Big Bangu chytají druhý dech. –MČ-

sb: Povídka paní Hradílkové je prvním literárním dílem v sb. Dalším prvenstvím, které si tato povídka připsala, je, že je i prvním dokumentem načteným redakčním snímákem z papíru pomocí OCR technologie. (Mimochodem, předchozí věta je příkladem přívlastku těsného, kdy čárka za slovem “dokument” by naprosto změnila její smysl). Máte-li na mikrofilmu v mrtvé schránce schovanou nějakou svou mikropovídku, rád vaše dílo otisknu.

KŘEČEK

To zvíře se mi nikdy nelíbilo. Staral jsem se o něj; udržoval ho v čistotě a krmil ho tím nejlepším, co mě pro něj napadlo. Ale rád jsem ho neměl nikdy. Jeho kousky mě kolikrát rozesmály a pro mé přátele byl skvělou atrakcí při našich setkáních, ale já věděl své. Když jsem se jednou svěřil svému dobrému příteli, zasmál se, pravil: "Vždyť je to jen křeček!" a mé obavy přičetl vínu, které jsme ten večer vypili. Ale to zvíře - kdysi mělo své jméno, ale pak se stalo prostě Zvířetem - se projevovalo jenom zřídka a vždy, když jsme byli sami. Ne že by snad dělalo něco neobvyklého, třeba dokonce mluvilo nebo vyvádělo na křečka nezvyklé kousky, ale... ten pohled, hloubavý, potměšily, tak strašně, nepřiměřeně inteligentní! Pořídil jsem daleko pevnější klec, než bylo třeba. Pak jsem jednou při velkém úklidu našel v obzvlášť zastrčeném koutě hromádku součástek, jejichž vzájemnou souvislost jsem nebyl s to pochopit. Křečka jsem zavřel do ještě pevnější klece, na noc se ve svém pokoji zamykal a na hlavu si tiskl polštář, abych neslyšel ty stovky tichých nočních zvuků... Nepomohlo nic. Onoho rána jsem se probudil hlukem praskajícího dřeva. Ze dveří mé ložnice se kouřilo a v otvoru stál podivný stroj, tvarem připomínající chodící tanky z Hvězdných válek. Za řídícími pákami na nejvyšším bodě útočícího stroje seděl křeček a už se ani nesnažil tvářit jako tupé zvíře. V poslední chvíli jsem uhnul před střelou, která vzápětí vyrvala kus zdi za mými zády. Ale nebylo kam utéct... –kahra-

HUDEBNÍ OKÉNKO

Přestože primárním předmětem zájmu sb je science fiction, nijak se nebráníme i jiným uměleckým žánrům. Do prvního hudebního okénka přispěla kahra a Petr Míkovec (PM).

Blackmore,s night - Shadow of the Moon

Příjemná, melodická, nemoderní, leč stále zelená, kvalitní a na niterné strunky mozku hrající hudba. Asi stará - minstrelové a dlouhovlasé dívky po kolena v trávě. Doporučuji zejména kotlíkářům, intelektuálům, pseudobuddhistům a kosům. Doporučuji i všem ostatním. Nedoporučuji milovníkům dechovky a kokosových ořechů. –kahra-

Svůdní tanečníci – Řezník je na silnici

(Sexy Dancers, Butcher’s on the road, Bonton music, 1998)

Romana Holého unavilo škubání hlavou jen u piána v J.A.R. a v Dorota B.B., a tak škube hlavou u kytary, basy, gramofonu, moog kytary, klarinetu, počítače a mikrofonu v nové skupině Sexy Dancers. Deska má několik záporů: 52minutové dvojalbum by se vešlo na jedno CD a dva disky jen zabírají místo v měniči. Zajímavý je však obal, jehož přední stranu okupují dva konfekční domorodci. Písně jsou bohužel nenápadité; napočítal jsem přesně tři akordová schémata ve všech šestnácti písních. Zvukově ale album pěkně funkově šlape, kdyby arangeur nechal jen smyčce s bicíma a ostatní nástroje by mi zdarma věnoval, to by znělo zajímavě. Bicí z Introduction to happiness jsou dozajista nasamplované z Fugees. Skladby sálají opojným optimismem, což je důkazem skvělé práce sponzora desky, firmy RX Bourbon. –PM-

Odpor na druhou

(Ohm Square, Ohmophonica, Next Era, 1997)

Členové Ohm Square pošli z české kytarové kapely The Sebastians stejně jako skupina Liquid Harmony. OS i LH se teď zabývají drumem’a’bassem a obě nedávno vydaly desku. Stopáž skladeb na Ohmophonice je nezvykle dlouhá – většinou přes 8 minut. Průběh je vždy stejný: 2 minuty najíždí bicí, 2 minuty melodie, 2 minuty skladatel bouchá náhodně pěstí do keyboardu a zbytek se bicí připravují na plynulý přechod do další skladby. Bicí, sice stále nové a dynamické, začnou po chvíli nudit. Melodie jsou většinou nápadité, ale nepropracované (málokdy hraje víc než jeden nástroj najednou) a velmi rychle je přeruší bicí, houkačky, vrtačky, sbíječky a chrastítka. Pozitivní je , že OS nepoužili samply, vše je tudíž originální. Někde je sice patrný vliv až opis alba InSides britské skupiny Orbital, úroveň Ohmophonicy to ale jen zvedá. –PM-

Recept na houbovou omáčku

...vhodný zejména v období poloviny června až začátku října.

1. V sobotu ráno se necháme budíkem (partnerem, sousedem) probudit kolem páté hodiny ranní.

2. Provedeme nezbytně nutné úkony ranní hygieny.

3. Zatímco čekáme a nadáváme na známé, kteří nás k aktu vstávání přemluvili, balíme do pevného, nevelkého batohu nezbytné pomůcky: kapesník, repelent proti hmyzu, plátěnou tašku, litrovou bandasku s víkem (prázdnou), zavírací nůž, megafon a občanský průkaz.

4. Poté, co se známí dostaví, zamkneme byt a odebereme se automobilem (autobusem) na místo určení, tedy co nejblíže lesnímu porostu, ve kterém předpokládáme zvýšený výskyt jedlých hub.

5. Vstoupíme do lesa.

6. Z batohu přemístíme plátěnou tašku do ruky, zavírací nůž do kapsy a repelent na nejohroženější otevřené části těla.

7. Vpřed postupujeme v rojnici, nikdy v zástupu.

8. Zdvořile zdravíme všechny kolegy - houbaře, které v lese potkáme.

9. Zpočátku hlasitě hlásíme každou nalezenou houbu, abychom sebe i druhy ujistili, že jsme na správném místě a ukládáme ji do plátěné tašky.

10. Poté co zjistíme, že rojnice prořídla ztrátou jednoho z houbařů, nevyvoláváme již nálezy jednotlivých úlovků, nýbrž jméno ztracené osoby. Přesto nepřestáváme postupovat vpřed.

11. Když je již zvěř v širém okolí dostatečně vystrašena a prchnuta a nemůžeme jí způsobit další újmu, použijeme k vyvolávání megafon.

12. Keř maliníku, do kterého nechtě sklouzneme při vrhu po hřibu (ze kterého se samozřejmě vyvine hřib zvaný hořčák, což mi v tuto chvíli ovšem ještě netušíme), bystře využijeme jako keř sběrný a pokryjeme dno bandasky malinami.

13. Konečně objevíme místo (tzv. "plac") hustě pokryté houbami. Postupujeme při sběru systematicky, nepřebíháme mezi jednotlivými trsy.

14. Vracíme se přibližně ve vlastních stopách, nepřestávaje pomocí megafonu pátrat po ztraceném spoluhoubaři.

15. Nalezneme jej a hlasitě vítáme. Kritizujeme houby, které našel.

16. Cestou k autu (autobusu) ztrácíme občanský průkaz.

17. Dopravíme se do vlastního bytu. Provedeme očistnou lázeň a požádáme partnera (souseda), aby nám vytáhl klíště, které nám vyčůraně spadlo za krk.

19. Zbytek hub, které nám zbudou po zásahu partnera (souseda) očistíme a nakrájíme.

20. Telefonem zavoláme babičce (tetě) a požádáme ji o recept na houbovou omáčku.

21. Z receptu vynecháme všechny neznámé či příliš pracné úkony.

22. Uvaříme houbovou omáčku. -kahra-

Redakce sb získala skenr (česky snímák). Toto užitečné zařízení vám přináší obrázek dusného Staroměstského nám. v Praze z knihy O. Schürera: Prag – Kultur / Kunst / Geschichte, vydané ve Vídni r. 1935 nakladatelstvím Verlag Dr. Rolf Passer, kterou jsem si koupil po hodinovém váhání v antikvariátu v Kostnici, naproti domu J. Husa. Tato fotografie dobře vystihuje můj životní pocit. Zájemcům knihu velmi rád předvedu. –JM-

Zpět na hlavní stránku