small bike 498

CO TAKHLE FOTKY?

Při své cestě z fotbalového utkání jsem na tuhnické lávce potkal manžele Hradílkovi a pana Míkovce. Právě tam pořizovali dokumentární fotografie do speciálního vydání "Garika". Po tomto setkání jsem si uvědomil, že fotografie je fenomén, který v produkci nakladatelství Big Bang zcela chyběl. Vzpomínám si pouze na obrázek pana Štiky u jakési roury, který bylo možné spatřit kdysi ve Small Bangu. Myslím, že naše technické možnosti jsou nyní mnohem větší než v minulosti a byla by škoda je nevyužít. Když si prohlížím staré fotky restaurace "U anděla", na kterých je mimo jiné i pan Hradílek, dýchá na mě atmosféra těch dnů, kdy jsme se v této hospůdce scházeli jako sci-fi klub. Nebylo by na škodu zvěčnit některé z našich setkání, která se jak doufám budou ještě konat. (Jedna z příležitostí by mohla být svatba p. Čiháka). Jsem přesvědčen, že do sb fotky prostě patří. Je ovšem otázkou jaké. Než najdeme nějaké vhodnější téma, navrhuji, abychom se fotografovali navzájem. Do začátku to musí stačit. Také bychom mohli zorganizovat soutěž, kdo vyfotí hezčí létající talíř (poklička, krabice od picy, karlovarská oplatka). Závěrem bych chtěl apelovat na pana Štiku, kterému studu nebo jiné záhadné důvody brání autorsky se angažovat v sb. Měl by o sobě dát vědět už jen proto, že je majitelem drahého fotoaparátu, který v té moderní brašně zatím jen zahálí. -DJ-

Distribuce sb panem šéfredaktorem. Na fotografii též bicykl Steiger (v=150 km/h)

foto: mvh (Almužna, projekt Garik)

ZE ZÁKULISÍ NAŠÍ TISKÁRNY

Je všeobecně známo, že sb se tiskne na jehličkové tiskárně Star LC-10. (Obdržíte-li sb vytištěný na jiné než této tiskárně, jedná se o padělek; máme nepotvrzené informace, že se do oběhu dostal určitý počet falz.) Tato tiskárna má mnoho výhod, například oproti tiskárně Hewlet Packard 6L, kterou používají některé konkurenční časopisy. Při tisku fotografií je výhodou naší osmijehličkové tiskárny, že k plnému výkonu jí stačí jednobitové dvoubarevné obrázky a není třeba zaplňovat si pevný disk nějakými odstíny šedé. Ne snad chybou, ale nutnou vlastností takové technologie je na druhé straně to, že na vytištěných fotografiích lze sice odlišit krajinku od figurálního námětu, vyšší nároky však již klást nelze. Shora uvedené samozřejmě nijak neomezí četnost fotografií v sb. -JM-

KONKURENCE

Dozvěděli jsme se, že pěkný úspěch sb dal podnět k založení dalšího časopisu. MVH a kahra chystají totiž obnovení časopisu "Na dně". Na důkaz přátelské podpory jsme položili těmto mladým začínajícím tvůrcům několik otázek s cílem představit nový časopis široké veřejnosti. -JM-

Co vás přivedlo k myšlence, obnovit časopis "Na dně"?

mvh: Já, jakožto zástupce grafického oddělení, bych rád podotkl, že nemám žádné kompetence, pokud jde o tuto otázku. Myslím, že by bylo daleko vhodnější oslovit někoho z vedení, např. paní šéfredaktorku kahra.

kahra: Co?

mvh: Kdybyste dovolila, paní vedoucí, odpovězte prosím na otázku.

kahra: Nevím.

Jaký je vztah ND k původnímu ND z roku 1995, jak ho známe z Mariánských Lázní?

mvh: Vztah je velmi úzký. Jak už z názvu vyplývá, tento časopis se jmenoval úplně stejně.

kahra: Kromě stejného názvu tam vztah není vůbec žádný.

Jakým žánrům budete dávat v ND prostor?

mvh: Ano, to je dobrá otázka.

kahra: Všem.

Proč v tom případě jste raději neobnovili časopis "Křik"?

mvh: Já jsem takový tichý.

kahra: Protože on je takový tichý.

Děkuji Vám za rozhovor.

Toto je bývalá hlavička bývalého dvoustránkového časopisu “Na dne” č. 01 (datum neuveden, pokud si pamatuji, tak někdy v roce 1995. Obnovené “Na dně” bude mít více stránek, jinou tématiku a zřejmě i jinou hlavičku. Věříme, že se vznikem “Na dně” nezačnou autoři zanedbávat sb. –JM-

PREMIÉR Z NAŠICH ŘAD

Politologické okénko DJ

Tak máme nového premiéra. Je nejen krásný, vtipný, elegantní, prostě dokonalý gentleman - je navíc příznivcem science fiction. Již před lety prohlásil, že je majitelem největší malé sbírky SF v republice. Mnoho politiků kritizuje vládu, že nemá peníze na hory-doly, které naslibovala. V dobře informovaných kruzích se ovšem šušká, že premiér Zeman ví o obrovském zlatém asteroidu, který se pohybuje mezi Měsícem a Marsem. Tento asteroid hodlá Zeman osobně sestřelit pozitronovým dělem, a to tak šikovně, že spadne do Máchova jezera, a nenadělá velké škody. Jedinečné pozitronové dělo se tajně vyrábí v kladenských hutích, z nichž byli kvůli této akci vyhnáni obyčejní dělníci. Tyto skutečnosti nemohou nikoho nechat na pochybách, že premiér je pravověrný scifista, který by pro fantastiku do ohně skočil. Osobně jsem dnes ráno odeslal Zemanovi dopis s několika požadavky: (1) Iniciovat založení SF odborů s průkazkami, příspěvky, razítky a vůbec vším, co k tomu patří. (2) Premiér musí navštěvovat všechny cony, které se budou konat, a na každém z nich přednese alespoň deset svých proslavených bonmotů. (3) Napíše nejméně jednu SF knihu ročně. (4) Nebude se svlékat na veřejnosti.

Zpátky do osmdesátých?

Diskuse

MČ: Dovoluji si nesouhlasit s úmyslem zploštit zaměření Small Biku na SF - pokud se pod SF nerozumí něco jako Sadismus-Filosofie, pod což by se dala podřadit spousta věcí. Úzké tématické mantinely (např. AMIGA ano, PC už ne) bychom si apriori klást neměli. Osobně mě například zajímá téma, které se SF souvisí jen volně, ale které myslím stojí za určitou diskusi (anketu?) na stránkách Small Biku. O tom je následující příspěvek.

Když jezdím v neděli do Prahy, na cestu mi obvykle v autorádiu vyhrávají hity jako "Hurikán" nebo "Je to paráda". Tato jediná stanice zní celou cestu jasně, ostatní prskají, jako by je někdo rušil. U silnice stojí nový osvětlený billboard s Kotvaldem a Hložkem. Večer v teleshoppingu běží dlouhá reklama na soubor CDček s výběrem hitu 80. let (Limahl, Nena, a spousta ještě zapomenutějších jmen). V příkladech návratu hudebních "hvězd" 80. let by se dalo pokračovat dlouho - počínaje Modrými trenkami až třeba k M. Davidovi, který díky Naganu mohl dokonce přijít dveřmi. Nedávno se o totéž snažil i Pražský běr, kapela sice lepší, ale také beznadějně ponořená do 80. let.

Vrací se nejen hudba, ale i další atributy. Po Praze nyní visí spousta plakátu, které zvou na jakousi velkou diskotéku nazvanou "Back to eighties" a doporučují obléci si mrkvové kalhoty a bílé ponožky. Řekne-li se 80. léta, představím si například Rubikiho kostku, céčka a gramofonovou desku "Tak daleko, tak blízko" s Kornem, Vondráčkovou a kol. zpívajícími ruské písně, kterou jsem vyhrál v soutěži "O zemi..". (Daniele se vybaví "široké sukně plátěné s velikýma kapsama a kšandama, boty z umělé hmoty k vodě, které se nosily venku." - uvádím to mj. proto, že Daniela čte jen Small Biky, ve kterých se o ní píše, takže díky této nenásilné vsuvce bude počet čtenářu SB o více než 10 % vyšší.) Pokud přemítám a snažím se vybavit nějakou spojitost s BigBangem, vybaví se mi pouze nynější pan šéfredaktor v raně dětském věku v tričku s nápisem ABBA. že by právě toto byly naše společné kořeny? Jímá mě děs.

Co se týče mé vlastní kulturně-duchovní výživy, 80. léta byly z 95 % balastní látky. Hudebně mi vždycky byl bližší přelom 60. a 70. let, ze seriálu se mi asi nejvíc líbí Profesionálové (konec 70. let), mrkvové kalhoty s bílýma ponožkama u mě vyvolávají spíš idiosynkratické pocity. Takže, páni sociologové a psychologové, kde jsou vaše teorie o pubertě jako formujícím životním období? To jsem prošel pubertou v předškolním věku nebo dokonce už na houbách? Těch 5 výživných procent, co za něco stálo, to jsou například Stromboli nebo Pochod přes karlovarské rozhledny. Není to žalostně málo? Navíc většina těch lepších věcí jako Stromboli nebo Laibach spadá spíš do období 1987-89, které už nepatřilo do těch opravdu "ryzích osmdesátých".

BigBang je fenomén až počátku 90. let (a já doufám, že snad i příštího tisíciletí), ale ta 80. léta jsme si museli všichni prožít. Zajímaly by mě proto vaše názory na toto letmo nahozené téma. Ať už vaše osobní prožitky nebo třeba "80. léta a Sadismus-Filosofie". -MČ-

sb: Děkuji za zajímavý rozšiřující výklad zaměření sb. SF by však podle mého názoru hlavním předmětem sb měl zůstat, nikoliv však za cenu zploštění. Žánrové výkyvy tu vždy byly a nebudu se jim vyhýbat ani v budoucnosti. Na non-SF příspěvky jsou však kladeny velmi vysoké požadavky, zatímco čistá fantastika má publikaci v podstatě jistou. Pokud jde o názory MČ na počítačové platformy, odpovím naprosto věcně: zásadně nevytahuji na světlo soukromé skandály ostatních diskutérů (jedině, když se mi to hodí.) Upozorňuji tedy, že v soukromém emajlu se MČ jednou vyjádřil o počítači pana Hradílka jako "o tom Atari, nebo co to vlastně má" (!!!!!) Ano - taková je pravda o panu Čihákovi. Smutná, ale pravda (jak říkala paní Tarnowská). Tímto jsem zvítězil lepšími argumenty.

DOMÁCÍ FANTASTIKA

sb: Sešlo se nám na redakčním stole několik podobných článků od různých autorů. Zabývají se převážně rozličnými domácími pracemi, u nichž autoři spekulují o možných fantastických aspektech. -kahra- píše v článku "Nejasná zpráva o konci komárstva" o úspěšném boji s komáry pomocí prostředku "3% Esbiothrin" a upozorňuje na vizionářskou myšlenku pana Hradílka, že komáři časem zajisté vyvinou skafandry na svoji ochranu. DJ ve svém článku "Záhada" popisuje, jak opravoval WC. Splachování nakonec opravil tak, že z mechanismu vyňal součástku a už ji nevrátil. V závěru článku DJ spekuluje o pravém konspiračním (pro maďarsky mluvící čtenáře: "konšpirácia") významu nefunkčního dílu. Jednou z variant vysvětlení je i spiknutí mimozemšťanů. Pro představu přinášíme nákres DJ.

NEZNÁLEK NA MĚSÍCI - KOLIK PROCENT MÉHO (POD)VĚDOMÍ ZABÍRÁ?

Podnětný polemický článek -ser- v sb3 mě přivedl k hlubšímu zamyšlení. Ve výčtu SF knih, které ho v dětství ovlivnily, uvedl totiž i knihu "Neználek na měsíci" od ruského autora Nosova. Zavzpomínal jsem na doby (přelom 70. a 80. let), kdy jsem byl též malé robě. Uvědomil jsem si, že "Neználek na měsíci" byl asi mojí knihou č. 1. Dobře si pamatuji tvrdé lesklé omyvatelné modré desky formátu větší A4. Četl jsem tuto knihu mnohokrát stále dokola, neboť to je můj zlozvyk. Děj musel být asi velmi fascinující. Vzpomínám si na to, že Neználek nějakým omylem přiletěl na Měsíc, kde v podzemí bylo kapitalistické peklo. Zpočátku románu jsem vždycky trpěl při nepříjemné scéně, když Neználek nezaplatil v restauraci, protože neznal peníze, a přišla si pro něj policie. Matně si pamatuji ještě několik dalších motivů, zejména jak si měsíční pracující zakládali odbory. Když jsem si přečetl naprosto překvapující a tajemnou pointu předcházejícího článku -DJ-, zdá se, že motiv odborů zapůsobil i na něho. Nebo se mýlím? -JM-

REDAKČNÍ POZNÁMKA

Následující článek MČ nebyl podle sdělení autora zamýšlen jako reakce na výzvu -ser- v sb3, neboť byl napsán ještě před doručením sb3. (Bezpochyby však svého druhu reakcí je.) Redakce by ráda využila této příležitosti a vyhlásila pro jasnost pravidla nezávislosti článků, aby je nebylo nutno vždy znovu opakovat: (1) Není-li uvedeno výslovně jinak, článek nenavazuje na díla s podobnou tématikou uveřejněná v tomtéž čísle nebo v čísle předchozím, neboť to z technického hlediska není pravděpodobné. (2) Není-li uvedeno výslovně jinak, články JM reagují přímo na jiné příspěvky v tomtéž čísle, neboť má tuto možnost jakožto editor. Opakování stejných témat u různých autorů je spíše důvodem k zamyšlení. Příkladem je téma SF klubu, avšak ještě zajímavějším jsou charakteristiky filozofických přístupů v jednotlivých desetiletích, jak se prolínají tímto číslem sb. Výzva MČ v závěru příspěvku myslím všechny těší a rádi ji přijímáme. Na tom nic nemění fakt, že určitá kolektivní návštěva SF filmu již proběhla bez účasti MČ. Více na dalších stranách sb. -JM-

BIGBENGOVÁ ODDÍLOVÁ KULTURNI AKCE

Přátelé a krajani,

myšlenka předělat Big Bang na SF klub vždycky zapadla rychleji než se objevila. Já sám jsem nikdy nebyl příznivcem "skifi" klubu a připadalo mi, ze i u ostatních clenu-neclenu Big Bangu to bylo podobné. Naším volným pojítkem byl a je Big Bang (=synonymum pro grafomani), ale nikdy jsme necítili potřebu byt "organizováni". Snad jen jednu dobu se mi zdalo, ze schůzky v hospodě u Andílků (prosím zkontrolovat tori spelling) mají skoro oficiální formu, pokud se chaos dá nazývat formou. Ta hospoda je ale už stejně dávno zavřená. Proč takhle blábolím? Navrhuji uspořádat společnou oddílovou návštěvu SF filmu. Vzpomínám si, že DJ po skončení filmového festivalu v K. Varech říkal, že už se těší na nějaké pořádné komerční SF filmy a mezi jinými jmenoval například Godzillu. Ten film asi bude ptákovina, ale viděl jsem zajímavou upoutávku a klip s původně docela dobrou písní od Led Zeppelin ("Come with Me"). O ten film ani tolik nejde, klidně by to koneckonců mohla byt taky třeba Akta X. Ta jdou do kin už teď, Godzilla myslím 23.9. Mohlo by jit o svého druhu happening, nebo přinejmenším o neformální "klubovou"akci. Dresy ani společenské oblečení nejsou podmínkou, i když - jak se říká - Dostála ve fraku viděti, deset let štěstí míti. Co vy na to? Konec hlášení. -MČ-

REÁLNÝ KOUTEK

ZVLÁŠTNÍ REALISTICKÁ PŘÍLOHA SMALL BIKU - DOKUMENT

JM: Vážení čtenáři, před těmi všímavějšími z vás se mi nepodařilo utajit, že jsem zaměstnán jako právník. Řekl bych, že hlavním rysem tohoto zaměstnání je, že jsem velmi často překvapen, jaké bizarnosti život přináší. Rád bych se s vámi podělil o jeden dokument, s nímž jsem se v práci setkal, byť už jen ve složce s kuriozitami, které se předčítají na podnikových pařbách. Jedná se o doslovný zápis soukromého dopisu z prosince 1984 (tj. z poloviny 80. let). Dopis byl později součástí spisu ve sporu o ochranu osobnosti. Z mnoha hledisek považuji tento text za dokonalý. Především mě uchvacuje jeho nemilosrdný humor: přináší komično tak blízko k hraně tragiky, jak si o tom třeba nějaký pan Bean může nechat jenom zdát. Proto jsem též upustil od svého původního záměru, vystoupit s uměleckým přednesem na svatbě pana Čiháka, neboť tento druh humoru by možná nevyhovoval vkusu široké posluchačské obce. Popravdě řečeno, hodným lidem klasického ražení by dopis připadal asi dost k pláči. Chcete-li humor vychutnat, je naprosto nutné číst celý dopis nahlas, nejlépe před větší skupinou filozoficky vzdělaných lidí, pokud možno opilých. I kdybyste neměli možnost podobné posluchačstvo zajistit, přesto čtěte text nahlas. Při poslechu nahlas čteného dokumentu jsem již dvakrát smíchy málem vypustil duši. Nejde však zdaleka jen o legraci. Při opakovaném čtení každý sám odhalí netušené temné filozofické hlubiny. Považuji následující text za jeden z vrcholů české literatury vůbec. Doufám proto, že zaujme i vás.

Pane P.!

Nejprve se omlouvám, že píšu na stroji, ale na stroji píšu rychleji než rukou. Možná, že se divíte, proč Vám píšu. Ale proto, že jste mě nikdy nepustil přes tu Vaši sprostou hubu ke slovu a stále melete stejnou už po několikáté, že jsme zloději komunistický, že nám to chcípá na dvoře a něco o našem vzdělání. Proč to vlastně melete, když jste třeba naposledy na mě řval o té vodě. Asi jste se chtěl zase vyřvat. A nic jiného Vás v té chvíli nenapadlo. Já proti Vaší sprosté hubě se bránit neumím. To je fakt. Vy také nic jiného neumíte. Ale mě to tak moc nemrzí. Já jenom Vám napíšu to, co jste asi přeslechl a nebo možná ani nevíte. Každý se Vás totiž bojí, kromě mě, a tak Vám nedělá žádné překážky a raději se Vám vyhýbá. Baví se s Vámi jenom ze strachu před nepříjemností a hlavně ze soucitu. Oni jsou prý chudáci. Když jsme se sem přistěhovali, tak nám lidé říkali, aby jsme se vyhýbali nepříjemnostem s Vámi. Že stále řvete na lidi, na ženu a děti, jste velmi hrubý a sprostý na tchýni. Nechtěla jsem tomu ani věřit. Váš dojem nebyl takový zlý. Nedávno jste měl říci svému negramotnému otci, když jste ho opilého zvedal ze země - už abys chcípnul. To slyšeli lidi.

Toto a další co napíšu, vím od lidí Od lidí věrohodných, kteří k Vám chodili nebo ještě chodí. Nevím, proč nám závidíte vzdělání. Kdyby jste na to měl hlavu, tak dnes v naší republice si to může každý dovolit. Jenomže vy jste úplný blb a tak umíte jenom řvát, nadávat a urážet vše co je kolem Vás. Tyto problémy máte i v práci, měl jste i v Dlouhé ulici, kde si také oddychli. Nám to podle Vás chcípá na dvoře. Vám chcípla jedna koza a 4 kůzlátka. A býky kteří měli přes 5 metráků nechat splundrovat a dostat za ně jenom 18 000 to je trestu hodné. Hospodaříme daleko kratší dobu, ale myslím si, že takovou ztrátu jako Vy nemáme. No a ta dlažba v chodbě? No fůj. Nebo ty zoufalé stěny stromků. Za toto vše bych se styděla i já jako žena.

No a to Vaše oblečení v čem chodíte doma i do práce? Jídlo od Vás nikdo nejí a hází to rovnou slepicím jak se toho štítí. Když roznášíte jitrnice, tak prý zase přinesli tu špínu s buchtama. Všichni se toho štítí, protože máte všude mouchy, které lezou po jídle, jídlo přikrýváte špinavými utěrkami, prádlo máte zaprané. Víte, ono binec je i v nejlepších rodinách, ale špína ta se už vyskytuje málo kde. Toto vše vím od lidí. Na to Vás upozorňuji. Já u Vás byla snad jednou. A taky mě to stačilo. A to si ještě na všechno hned nevzpomenu. Také prý nutíte babičku aby dřela, jinak bude zle. Jste prý ubohý i ve společnosti, rád se posloucháte, ale neumíte se o ničem bavit, protože nic nepřečtete, nemáte přehled, jenom koukáním na televizi ho nezískáte. Dokonce se za Vás stydí i Vaše žena, proto do společnosti do města nechodíte. Co vy vlastně umíte? Docela ráda bych to věděla. Ale dobrého. Nejen řvát na lidi. A hádat se s nimi.

Dále my jsme zloději. Mohu Vás ujistit, že se u nás nenajde prkýnko na které by nebyl papír. To Vy ovšem říci nemůžete. To by se podniková kontrola asi divila. A co ty hodiny po několik roků, co odjíždíte téměř denně od podniku pryč. Budu se muset na to někoho z Vašich nadřízených optat. Mohu to klidně spočítat. Mám to již několik roků značeno. Jediné co máte dobré ale ne Vaším přičiněním, myslím povahově, jsou dvě z Vašich třech dětí. Vlastně dívek. Ty jsou prý po Vaší matce, který prý byla fantastická žena. No už je toho prozatím dost. A takovýto člověk řekl mě, že jsem kráva a další pomluvy na naši celou rodinu. Nemyslete si, že to co vykládáte u sousedů, že se nedovíme. Ale to když budete chtít, tak až příště.

Teď Vám také napíšu něco o naší rodině, co ještě nevíte. Také z té lepší stránky. Můj manžel studoval vysokou školu s červeným diplomem. Nabízeli mu perfektní místo v Praze. Ihned po škole, ale byt až za 10 let, a Praha se mu nelíbí. Měl jí za těch 9 let už dost. Nyní má vysokou funkci, studuje VUML a postgraduál. Všude velmi dobře bez učení doma nebo snad i v práci. Na to nemá pro práci nikde čas. A to má na vysoké úrovni sportovní, politické, kulturní vědomosti. Má mnoho veřejných funkcí. Hospodařit také umí. Na domku si také udělá, za co se nemusí stydět. Je výborný manžel a hlavně táta, našich dětí. A teď zase něco o té krávě, která se podle Vás jenom hádá a nic neumí. Hádám se jenom s lidmi podobnými Vám. Zajímavé je, že na svém pracovišti jsem již 20 let a s nikým jsem se ještě nepohádala. Naopak takovéto a podobné situace nemám ráda. A kdo mě zná po všech stránkách, mě obdivuje co dokážu zvládnout a co všechno umím. Tak především. Umím vést dobře domácnost, umím plést na plet. stroji, téměř všechno na celou rodinu ušiju, (loni jenom 10 kusů prošívaných bund, kabátů a atd.), fotografuji a dělám fotografie, umím hrát na mnoho nástrojů (měla jsem studovat konzervatoř), umím opravit elektriku, přidělat lustr, udělat lampičku, autem jezdím prý lépe než mužský, mám veřejné funkce, jsem zvána do společností, píši si s mnoha lidmi a další a další, to si ale nechám pro příště, co kdyby jste mě náhodou napsal a nebo na mě zase někde řval.

Ale nemyslete si, že když nás pomlouváte, nebo na nás řvete, že tím shazujete nás. Kdyby jste byl jenom trochu inteligentní tak by jste věděl, že je to naopak. Jenže Vy té inteligence prý nemáte ani tolik co Vaše holky. To se už říkalo i ve školce. Ty Vaše veřejné projevy byly vždy trapasy. No a teď naše děti. Jedna vzdělaná žena, poslankyně, řekla, že mám krásné a chytré děti. Že při bilancování svého života až dosud, mnohu být maximálně spokojená. Na děti si nikdo nikdy nestěžoval, kromě Vás, pochopitelně, učí se dobře a mám z nich zatím opravdu jenom radost. Neříkám, že jsme bez chyb. To v životě tvrdit jako Vy o sobě nebudu. Ale říkat Vám je taky nebudu. Nejsem Vy abych se tak slabomyslně předváděla. Divím se, že se něčemu nenaučíte od našich sousedů? Třeba čistotě, praní prádla, oblékání, pracovitosti, a atd.

Kdybych Vám jenom mohla napsat všechno. Ale to by bylo moc silný kafé jak se říká. Divím se, že to z chování lidí vůči Vám nepochopíte. Vždyť se jim nemůžete postavit ani ke kotníkům. Jste vlezlí, myslím všichni, celá rodina. Ale raděj už dost. Už je toho k tomu Ježíšku dost. A mimo jiné ještě jsem zapoměla upozornit, pokud budete ještě na mě někdy řvát tak už si to líbit nenechám. A to už bude drahé až to všechno sečteme i s funkcionáři s NV a ostatními na které jste kdysi sprostě řval. Já navíc jsem jako veřejný činitel s hodností nadporučíka. Takže by to bylo o to horší. To koukáte co jsem si dovolila. Co? Myslíte, že jenom Vy si můžete dovolit být na mě sprostý. Já jsem Vás, ale neurážela zatím před lidmi, jako Vy mě. Já to nedokážu jako Vy se shazovat před veřejností. Nestojím o Vaši pověst. Myslím, že by jste se měl učit od své ženy, tchyně a svých dětí. Ještě jsem zapoměla. U nás se odebírá 16 druhů novin a časopisů. A to ještě nezačal Petr a Marcelka. To se divíte. Co? No ono se zbytečně neříká "Kdo umí ten umí a kdo neumí ten čumí a nebo taky po novu učí." Což docela chápu. A víte co Vám poradím? Až Vás bude někdo chtít zase rozčílit, tak si řekněte. "Mě může nasrat jenom inteligent". Pokud tomu vůbec rozumíte. Já si to říkám vždycky, když na mě řvete Vy. No a to už je opravdu všechno. Zatím. Pokud budete chtít víc, nebo kompromis, můžete klidně, ovšem slušně přijít. Vše doložím fakty s osobami. A ještě přidám další. Hodně sil a nervů do dalšího asi už beznadějného života přeje

V-ská [podpis]

DVOJRECENZE

sb: Důkazem neustálého zlepšování publicistiky v sb (pro kontrast porovnej například celé roky stejný styl Ikarie) budiž následující čtenářsky atraktivní dvojrecenze na film "Drtivý dopad". Podle dohody obou autorů byly obě recenze napsány nezávisle na sobě, bez znalosti textu druhého kritika. Přejeme Vám opravdové intelektuální pošušňáníčko.

DRTIVÝ DOPAD

Recenze DJ

S panem Míkovcem jsme si kolmo vyrazili do letního kina na americký trikový film "Drtivý dopad". Úvodem musím říci, že si nejsem zcela jistý, jestli mám právo psát recenzi na film, který jsem neviděl celý. Došlo k tomu tak, že v bufetu u kina točili pivo do těch starých papírových povoskovaných kelímků, které už jsem hodně dlouho nikde neviděl. V návalu nostalgie jsem si koupil rovnou čtyři piva najednou, a tak zmeškal začátek. Během filmu jsem pomalu popíjel, ale protože mám po pivu problémy s močovým měchýřem, musel jsem často odbíhat. Tak jsem přišel o několik víceméně důležitých momentů filmu. Tolik na vysvětlenou. Děj je jednoduchý: astronomové zjistí, že se vesmírem řítí kometa, která se podle všeho srazí se Zemí, což by byl průser. Jedinou možností, jak srážce zabránit, je vyslat ke kometě kosmickou loď s astronauty, kteří na ni umístí jaderné nálože. Ty by měly kometu rozmetat na malé neškodné kousky, nebo ji aspoň vychýlit z dráhy. Jenže výbuch kometu pouze rozpůlí na dvě části, které stále směřují k Zemi. (To jsem z výše uvedených důvodů neviděl.) Takže jsme tam, kde jsme byli. Američané vidí, že je to v pytli, tak vyhloubí jeskyni pro dva milióny lidí, které vyberou pomocí loterie. Hrdinná posádka kosmické lodě se obětuje, a vyhodí do vakua větší část komety, takže do Země narazí ten menší balvan. A o to tady jde. O posledních deset minut. Celý film je dobře natočená vysokorozpočtová záležitost, ale jsem přesvědčen, že většina diváků byla zvědavá na to, jak kometa vrazí do zeměkoule. Následná obrovská vlna, která zaplaví Zemi hluboko do vnitrozemí, je také podařená. Zkrátka mám rád trikové filmy; v náročných uměleckých dílech natočených za třicet tisíc dolarů prostě neuvidím sopku uprostřed Los Angeles, výbuch kosmické lodi ani hnusnou příšeru, která se klube lidem z břicha.

DEEP IMPACT

Recenze JM

Tato recenze se zabývá filmem "Drtivý dopad" ve verzi promítané v letním kině v K. Varech dne 20. srpna 1998. Film byl naštěstí s titulky, čímž bylo zachováno 70 % uměleckého dojmu. Pro atmosféru amerických filmů je totiž důležitý originální zvuk, kdy herci neřvou jako na divadle, nýbrž šeptají nebo mluví přiškrceným hlasem. Právě spojení desetimetrových portrétů na plátně se šeptáním, které duní z reproduktorů, vytváří správný dojem kina. Ozvučení v letním kině bylo bohužel špatné; reproduktory byly jen vpředu a nepracovaly zdaleka tak nahlas, jak by měly. "Drtivý dopad" je film o rodinných a pracovních problémech mladé novinářky s určitými prvky science fiction (asi 30 %). Shlédnutí "Drtivého dopadu" doporučit nemohu, neboť jako celek je to dílo řídké, plytké a rozvleklé. Kladem filmu je tlumený a střízlivě optimistický pohled a humanistické vyznění. Tento rys vrcholí, když americká státní správa vybírá občany, kteří budou moci přežít dva roky bez slunce (znečištění ovzduší předpokládaným dopadem druhé komety na pevninu) v umělých jeskyních pod horami. Vše se děje do poslední chvíle organizovaně a spravedlivě (!), nebo alespoň nejsou žádné podrazy zřejmé. Když jsem viděl to jednotné úsilí národa a odhodlané obětování pro celek, pochopil jsem, že postmoderní devadesátá léta končí a nadchází nová doba. Trikové záběry rakety na kometě jsou O.K., v nejlepší tradici populárně-naučné astrofyziky. Jak se kometa otáčí, po povrchu postupuje rozhraní mezi dnem a nocí. Povrch se náhle ohřívá a vybuchují nebezpečné plyny. Film končí drtivým dopadem první komety do Atlantiku. Kometa vytlačí kilometr vysokou vlnu pohybující se rychlostí zvuku na pobřeží, kde zničí stovky kilometrů vnitrozemí. Tyto záběry jste zřejmě v plné délce viděli v Kinoboxu nebo v reklamě na film.

Tuto hodnotnou počítačovou kresbu s názvem “Kometa” redakci laskavě věnoval pan Míkovec. Výtvarné dílo bylo volně inspirováno právě filmem “Drtivý dopad”.

JACÍ JSOU MIMOZEMŠŤANÉ

Lidstvo již dlouho hledá odpověď na otázku, žijí-li ve vesmíru jiné "inteligentní" bytosti. Projekt SETI dosud tuto záhadu nevyřešil. Mnozí též spekulovali o tom, jestli k nám budou takové bytosti přátelské či nikoli. Definitivní řešení však již existuje. Mimozemšťané jsou a jsou zlí. Toto kategorické tvrzení mám samozřejmě podloženo hodnověrným důkazem: emzáci zlomili panu Štikovi kotník. Bezdůvodně. Stalo se to v pondělí 31.8.1998 (konec školních prázdnin!) kolem půlnoci v Bohaticích několik metrů od restaurace Slash. Druhý den ráno byl v přilehlém parčíku objeven téměř dokonalý kruh. Skeptik by mohl namítnout, že tam nejspíš někdo souložil. Ale kdopak při souložení vytvoří v trávě kruh? Také Štikova zranění by se dala bagatelizovat tvrzením, že byl opilý. Jenže pan Štika je opilý prakticky pořád, a nevšiml jsem si, že by byl nějak často zasádrován. Zkrátka umí pít a umí v tom i chodit. Navíc vzdálenost ze Slashe do jeho bytu překoná průměrný chodec za 90 vteřin. Na tomto krátkém úseku se v pondělí v noci odehrálo něco záhadného. Sám pán Štika má výpadek paměti, což je u obětí podobných jevů obvyklé. Zajímavé je, že ho zranění přes noc nebolelo, bolest se dostavila až ráno. Jsem přesvědčen, že na panu Štikovi mimozemšťané prováděli nějaké tajemné experimenty, v jejichž důsledku postižený druhý den strávil dvě hodiny na operačním sále. Budiž tento případ varováním všem, kdož se pohybují po setmění venku. Jak by řekl Mulder: mimozemšťani jsou všude! -DJ-

V redakčním archivu jsme nalezli obraz vytvořený sehranou uměleckou dvojicí Kozemčák – Čihák. Petr Kozemčák dokonale ztvárnil dramatický námět MČ pro účely průmyslové velkovýroby strategické stolní hry “Expanze”. Podle dobře informovaných kruhů byla výroba hracích ubrusů na poslední chvíli násilně zastavena ve státním zájmu, neboť se ukázalo, že hracím plánem byla tajná mapa. –JM-

NIC NOVÉHO

Zamyšlení JM nad počítačovou technikou

Je notorickou skutečností, že vývoj počítačů postupuje rychle. Řekl bych, že počítače ovlivňují obecnou životní filozofii naší doby z větší části, než si mnozí myslí. Každodenní zážitek pokroku, zvyšování výkonnosti, zlevňování a neustálých změn počítačové techniky je tou příjemnější stránkou 90. let. Na druhé straně však všichni ví, že rychlý rozvoj hardwaru způsobil hluboký úpadek softwaru. Jelikož zatím nemám lepší program, vyrábím sb v "Microsoft Wordu". Provozuji ho na P150 Mhz se 49 MB RAM. Domnívám, že takový přístroj musí zpracování textu s pár obrázky zvládnout. Vzpomeňte si třeba na fanziny "Slimer" a "Phoenix", které -ser- a Jaroslav Rejcha dělali na Commodoru 64. Mimochodem, málokdo ví, že DJ též měl C64 a plánoval na něm vydávat, avšak nakonec k tomu nedošlo. C64 byl skvělý počítač. Až do letošního léta jsem ho vlastnil a vzpomínám na něj v dobrém. Pro porovnání stačí uvést, že commodorovský textový editor "PrintFox" fungoval na procesoru s taktovací frekvencí 1,2 Mhz a využíval RAM o velikosti 64 kB; aplikace se však o tuto RAM musely dělit s ROM systémem. Rozdíl v hrubé síle je propastný, avšak rozdíl ve výkonu nikoliv. Například tento sb4 se zpozdil nejméně o tři dny, neboť se mi zbláznil "Word" a pracoval hrozně pomalu. Připomínalo mi to, jak vypadala emulace PC na staré AMIZE 500 pana Hradílka - spustili jsme tehdy "T602" a viděli jsme, že tento editor má při čekání na provedení operací mnoho hlášení, která nikdy nikdo neviděl. Dodnes mi utkvělo v paměti, že pohyb kurzoru o jedno písmeno trval 9 vteřin. Mě dělal "Word" to, že na provedení akce se muselo čekat asi 3 vteřiny. Když jsem si pustil indikátor práce procesoru, zjistil jsem, že hned po spuštění "Wordu" začíná pracovat na 100 %, i když není žádný dokument otevřen. Nechápu dodnes, co vlastně dělal. Po instalaci servisního balíku se naštěstí systém zklidnil, a já mohu sb4 dokončit. Tento článek není samozřejmě zajímavý, ale vždycky si rád zavzpomínám na staré osmibitové počítače. Byl bych rád, kdybyste se se svými dojmy podělili i vy. Na PC i na AMIZE mi například chybí programování v BASICu, což jsem velmi rád dělal na C64. Prvním softwarem, na jehož vývoji jsem se podílel, byl program MČ s názvem "Jmena". Pokud se nepletu, vstoupil MČ se svým strojem značky "Sharp" do světa počítačové techniky jako první. Program "Jména" fungoval tak, že po zadání např. slova "jara" se na dalším řádku automaticky napsalo "to je borec". Mezi programy, na něž jsem nejvíce pyšný, patří dále můj vlastní kreslící program s názvem "Leonardo" (fungoval skvěle, pouze se obrázky nedaly uložit na disketu, měl 16 barev a nejmenší zobrazovanou jednotkou byl čtverec o velikosti normálního písmene - byl to vlastně mezerník), dále pak hra "Der Fuhrwerker" (můj remake známé hry, kdy se jezdí z přístavu do přístavu a kupuje se a prodává pár druhů zboží - tuto vlastní hru jsem též často hrál); mé zásahy do světa multimédií vyvrcholily automatickým bubeníkem "Drum Master", který jsem vytvořil na počítači Commodore 4 (?) pana Hradílka. V reakci na článek MČ o osmdesátých letech (a s úmyslem namastit něco do konce tohoto megalomanského čísla) bych řekl, že osmibitové počítače jsou pro mě jedním ze symbolů osmdesátých let. Dále pak je pro mě zavádějící každé pojednání o osmdesátých letech, které pomine (máme dôvody sa domnievať, že za týmto jakoby náhodným sa skrieva jasný vykalkulovaný úmysel niektorých českých a západných neprajníkov) významné umělce nadčasového významu jako byli a jsou Depeche Mode, Falco, Cure, Men without Hats, Duran Duran či Alphaville, kteří ovlivnili zásadně mé vnímání světa. -JM-